V letošním roce 2016 si připomínáme 120. výročí založení dobrovolného hasičského sboru v Hrabové. Při příležitosti této události vám přinášíme další část textu z publikace 70 let dobrovolné požární ochrany v Hrabové, jež byla vydána roku 1966.
Ostatní dosud zveřejněné díly:
- 120. výročí založení hasičského sboru, první část
- 120. výročí založení hasičského sboru, druhá část
- 120. výročí založení hasičského sboru, třetí část
- 120. výročí založení hasičského sboru, část čtvrtá
- 120. výročí založení hasičského sboru, část pátá
Staré skladiště bylo přestavěno na obecní byt – jak zřejmo z fotografie – vedle skladiště z roku 1924. V tomto bytě bydlel obecní posel a hrobník František Řeha. Vedle bytu se nacházela obecní šatlava. Do nového skladiště byly přemístěny obě stříkačky a veškerá výzbroj a výstroj členstva.
Stará obecní dvoukolová stříkačka byla opravena a později zakoupením předvozku přizpůsobena na koňskou, přípřež, kterou v případě požáru, jak již bylo uvedeno, dodávali místní rolníci. Pojištění dvou párů koní u hasičské pojišťovny na výši 800 korun za každý pár, platil sbor. Toto pojištění se později propočítávalo podle platnosti měny a ceny koní. Např. v roce 1920 byla pojistka uzavřena ve výši 30 tisíc korun na 1 pár koní.
Protože ve skladišti bylo dostatek místa, objednal sbor u firmy Smékal vůz pro dopravu mužstva za 630 korun.
Na výborové schůzi 13. května 1905 bylo navrženo, aby zakládající člen sboru Jan Mutina byl jmenován čestným členem. Jmenovaný v té době utrpěl při výkonu svého zaměstnání ve Vítkovických železárnách úraz a byla mu amputována levá noha. Tím byl vyřazen z aktivní činnosti četaře lezců, ale práce ve sboru nezanechal. Po svém zotavení byl zvolen pokladníkem a později kronikářem sboru. Říci, že funkce vykonával vzorně, je málo. Jeho horlivost a pečlivost je zřejmá ze všech knih a zápisů, které prováděl a ve sborové kronice, která byla založena v roce 1907 a vedl ji až do roku 1949. V této kronice nám zanechal ten nejkrásnější odkaz. I když se nemohl aktivně účastnit cvičení, nebo zásahu při požáru, vždy pomohl dobrou radou. Zemřel 4. 8. 1953 a byl zpopelněn v ostravském krematoriu za účasti mnoha bratří požárníků nejen z Hrabové, ale i z okolních jednot.
8. července 1906 na návrh jednatele, nadučitele Bartonika, byl utvořen ve sboru vzdělávací odbor, jehož úkolem bylo zajišťovat kulturní úroveň členských schůzí a pořádání osvětových přednášek pro občany. Členové tohoto odboru byli učitelé Figar, Smolík, Němec, Bartoník a další členové sboru, Jan Mutina, Jan Piskoř, Jindřich Mutina, Čeněk Hulín, Antonín a Josef Mutina. Když se podíváme na prvních deset let činnosti sboru, vidíme, že přes veškeré potíže, jak hospodářské, tak i pro nedostatek zkušeností z organizačním vedením spolku, který svým charakterním posláním vyžadoval obětavost a oddanost všech členů, zapustil a upevňoval tento mezi spoluobčany kořeny na dobré hrabovské půdě.
Společná práce, dobrovolná kázeň a touha po zvládnutí stávající požární techniky, přiváděla do sboru stále nové členy. Je třeba ocenit průbojnost a nezištnost všech funkcionářů, kteří obětovali svůj volný čas pro upevnění a zvelebení sboru. Nebáli se zakoupit, třeba na dluh, novou stříkačku, hadice, berlovky, osobní výstroj a výzbroj, protože byli přesvědčeni o nutnosti tohoto potřebného protipožárního vybavení.
Oslavy deseti let trvání byly provedeny velmi okázalým a slavnostním způsobem. Hasiči ve slavnostních stejnokrojích vyjížděli na koních vstříc přivítat delegace a sousední sbory. Slavnost se pořádala v zahradě Josefa Budína, nyní Karel Čagon, a měla velmi dobrou úroveň jak po stránce zábavní náplně, tak také přinesla finanční efekt.
Řízení hasičských sborů a rozvoj
hrabovského sboru v dalších letech
Organizační řízení hasičských sborů prováděly okrsky, a okrsky řídila tak zvaná župa. Hrabovský sbor patřil nejdříve pod okrsek místecký, později pod ostravský a župu frenštátskou, zvanou Křenkovu, podle význačného hasičského činovníka Roberta Křenka z Frenštátu. Funkcionáři sboru navštěvovali okrskové a župní schůze v Místku a členstvo se zúčastňovalo župních sjezdů, kde se seznamovalo se stávající požární technikou, zhlédlo, nebo se zúčastnilo přímo požárových cvičení a navazovalo bratrské styky se členy okolních sborů. Tyto sjezdy byly vždy velikou přehlídkou akceschopnosti požárních jednotek.
Do jednotlivých sborů docházeli takzvaní župní dozorci, kteří prováděli dohled nad činností sboru, byli odbornými poradci při řešení různých problémů. Například, při jedné takové prohlídce župním dozorcem Jindřichem Dohnalem.
V roce 1907 doporučeno sboru založit pamětní knihu o význačných událostech ve sboru, zásazích při požárech apod. Při zpracování této brožury byl materiál čerpán většinou i z této pamětní knihy. V této době se začal projevovat generační problém, proto funkcionáři sboru založili v roce 1908 první dorostenecké družstvo, do kterého byli přijati, po předběžném souhlasu jejich rodičů, žáci posledního ročníku obecné školy. Mezi těmito dorostenci byl např. Piskoř Antonín, Nováček Ladislav, Kolibáč Eduard, Mutina Alfons, Klečka Štěpán, Luzar Augustin, Mutina Rudolf č, 61 atd.
Do roku 1908 se oslovovalo ve sboru »pane« po tomto roce již »bratře«.
