Kulturní komise chce každým rokem přijít s novou akcí, která zaujme občany. Loni to byl kinematograf bratří Čadíků, letos -zatím- Obecní ples a poznávací zájezd do Osvětimi a Krakova.
Akce komise se vytvářejí a konají s co největší podílem jejich členů. Zájezd do Osvětimi jsme chtěli pro občany připravit již v loňském roce, kdy bylo 70. výročí od skončení II. světové války. Pro značný zájem lidí z celého světa o návštěvu Osvětimi nebylo možné dohodnout vyhovující termíny.
Komise se myšlenky nevzdala a již od ledna zjišťovala vhodné termíny pro uskutečnění zájezdu. Jako první byly osloveny přepravní společnosti s volnými termíny a následně se zjišťovaly možnosti pro prohlídku v Osvětimi. Vše se dělo pomocí současné vymoženosti – internetu. Né vždy je to ale výhoda. Např. rezervace prohlídek se podařilo zajistit pouze pro jednu skupinu (30 osob), pak rezervační systém v Polsku zkolaboval. Na webových stránkách byla uvedena e-mailová adresa z které se pošta vracela zpět odesílateli. Po telefonickém hovoru jsme se dověděli, že e-mailová adresa je jiná, rezervace českého průvodce pro obě skupiny není možná a původní záměr absolvovat trasu Osvětim-Krakov není realizovatelný, neboť průvodce alespoň v polštině je k dispozici pouze v 15.30, resp. 16.30 hod.
Přes všechny zmíněné problémy se podařilo zájezd naplánovat, ale v opačném sledu – nejdříve Krakov a pak Osvětim.
Brzy ráno se autobus z Hrabové vydal na cestu do Krakova, kde nás uvítalo počasí velmi vhodné pro individuální prohlídku Krakovských památek s dominantou zámku Wavel. Po skončení prohlídek jsme konstatovali , že dopolední návštěva byla výhrou, neboť Krakov se pak naplnil turisty a bylo všude hodně lidí. Výjezd z Krakova (cca 1 km) trval skoro 30 minut.
Do Osvětimi jsme dojeli přesně na čas, který jsme měli uveden na zaslaném e-mailu. Po absolvování předbíhání ve frontě na lístky a nutné osobní prohlídky se organizátor dostavil k okénku pro skupinové prohlídky. Informátorka si prohlédla potvrzení o zaplacení a do mikrofonu pronesla: Češi jsou tady, je třeba průvodce, pak pronesla průvodce bude až za 20 minut, přijďte pak. Po 20 minutách a absolvování znovu výše uvedeného byl k dispozici pouze jeden průvodce, ale při přejímání sluchátek a dorozumívacího zařízení se naštěstí dostavil i další pro druhou skupinu.
Názor na průvodce v naši skupině byl velice kladný. Byl na velmi vysoké úrovni a po cca hodině a tři čtvrtě jsme se, i po tom co jsme viděli a slyšeli s ním neradi loučili. Po osobním dotazu jsme zjistili, že k Osvětimi má osobní vztah o kterém nerad hovoří.
Účastníci byli unaveni a plní dojmů, ale část chtěla absolvovat i trasu v Brzezince. Po dohodě s řidičem autobusu jsme dojeli na parkoviště v Brzezince, kde je parkování 5 minut na výstup zdarma. Zájemci vystoupili a autobus chtěl vyjet, ale výjezd zablokoval maďarský řidič s osobním autem a šel se na druhý konec za hlídačem zeptat jak se dostane ven. Hlídač přišel vysvětlil, ale nám už 5 minut uplynulo a on chtěl cca 150 Kč za průjezd. Pak řekl, že nás pustí a zvedl vedlejší závoru a pustil jiný autobus. Po naší urgenci se s námi odmítl bavit a požadoval vhození poplatku do automatu. Vše se zvládlo zásluhou spolupráce účastníků a po uklidnění atmosféry jsme po vhození poplatku vyjeli směrem do Hrabové, kde účastníci vystoupili v cca 20.30hod. na třech místech, tak aby se vyhovělo většině.
Kulturní komise nyní čeká na reakce účastníků, aby mohla reagovat na jejich podněty při dalším zájezdu.
Přestože se většinou nedá říct, kdo z komise udělal více nebo méně pro danou akci, zde to jednoznačně odlišit lze. Sice jsem se z organizačních důvodů akce zúčastnit nemohl, vím ale kolik práce Mirek Houžvička na zájezdu odvedl.
Mirku, za komisi Ti děkuji!
Škoda, že jsem se nemohl zúčastnit. Doufám, že se již uvažuje nad dalším zájezdem podobného typu. Stálo by za to se podívat např. do Vratislavi, Slezské Středy, Třebnice, Lehnice, Svídnice, Opole, Čenstochové, Varšavy, Wieliczky, Bánské Štiavnici, Kroměříže, Velehradu, Mikulova, Lednice, Valtice, Znojma apod. Nepohrdl bych ani znovu Krakovem, jistě se spousta lidí nemohla zúčastnit, ačkoli by chtěla; Leonardova Dáma s hranostajem by za to jistě stála.
Líbí se mi použití českých názvů zahraničních měst, protože dnes se na ně hodně zapomíná, ale pak je správné psát i Opolí a Vělička. Jména některých měst našinci nic neříkají a možná by bylo dobré popsat, co je třeba ve Slezské Středě, Třebnici, Lehnici či Svídnici k vidění, protože polská města, ač díky dálnici již časově dobře dostupná, jsou pro většinu z nás neznámá.
Ještě jsem zapomněl na Kladsko-Kłodzko, jež bylo do roku 1742 součástí Zemí Koruny české. Jedna z největších rakouských, pak pruských tvrzí s labyrintem v podzemí, radnice, gotické a barokní kostely, Arnošt z Pardubic etc.
Já se zájezdu zúčastnil a smekám poklonu všem, kdo se na něm podíleli. Jmenovitě Mirkovi Houžvičkovi, který se o nás skvěle postaral. Děkoval jsem Mirkovi hned, a to osobně, ale přidávám to i sem.