V tomto příspěvku vám přinášíme kapitolu o historii Hrabové v novověku ze Slepičkovy publikace Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské v Ostravě-Hrabové.
Jan z Pernštejna, významný zemský hejtman a majitel nově právně uspořádaného paskovského panství, se stejně jako jeho předchůdci zasloužil o výstavbu rybníků v Paskově, Hrabové a Hrabůvce, za jeho působení došlo k dokončení paskovské rybniční soustavy.
Z roku 1538 pochází vklad paskovského zboží včetně Hrabové do zemských desk olomouckých, zápisem se stalo šlechtické vlastnictví dědičným majetkem rodu Pernštejnů. Ve vkladu není, na rozdíl Paskova, uvedeno vrchnostenské podací právo k hrabovskému kostelu, z čehož vyplývá, že kostel sv. Kateřiny k roku 1538 pravděpodobně ještě nestál! Z roku 1564 pocházelo úmrtní oznámení zachované ve vyhořelém kostele sv. Kateřiny, které nám oznamovalo, že Jira Choleva, pocházející ze známého hrabovského rodu fojtů, zesnul v Pánu ve třetí postní středu roku 1564.[i]
V roce 1548 prodal Jan z Pernštejna paskovské panství se vším příslušenstvím Jan Čelovi z Čechovic, šlechtici z Těšínska. Po jeho smrti panství převzal jeho syn Kašpar Čelo z Čechovic a na Malých Kunčicích, jenž roku 1578 prodal Paskov, Velkou Hrabovou, Malou Hrabovou, Novou Bělou, Krmelín a Žabeň za 21000 zlatých Ondřeji Dudičovi z Horehovice, který byl osobností mimořádné úrovně. Jako humanista, znalec věd a jazyků, dosáhl významné duchovní kariéry, stal se biskupem v Kninu a později v Pécsi, dopisoval si s největšími osobnostmi své doby. Ačkoli se stal biskupem, zůstal odpůrcem církevního celibátu a po laicizaci roku 1567 se postupně oženil se dvěma vysoce postavenými ženami; začal se též klonit k protestantismu. I když nad ním papež vyhlásil interdikt, zůstal v přízni císaře Maxmiliána II. i Rudolfa II. Protože nemohl zůstat dlouho odloučen od intelektuálních elit své doby, roku 1579 paskovské panství prodal a přestěhoval se do Vratislavi.[ii]
Novým majitelem Hrabové se stal Ctibor Syrakovský z Pěrkova na Staré Vsi, katolík ze starobylého polského rodu, který roku 1540 přesídlil na Moravu, vysoký císařský úředník a nejvyšší písař markrabství moravského. V roce 1580 posílá Ctibor Syrakovský z Pěrkova dopis olomouckému biskupovi Stanislavu II. Pavlovskému, ve kterém jej žádá, aby mu na hrabovskou faru poslal katolického faráře. Tento dopis dokládá existenci fary a kostela.[iii]
V roce 1593 urovnává Ctibor Syrakovský z Pěrkova spor mezi hrabovskými a novobělskými občany, jenž se týkal svádění vody z novobělských na hrabovská pole.[iv] K roku 1597 je pro Hrabovou doloženo z písemných pramenů působení jednoty bratrské, kdy olomoucký biskup Stanislav II. Pavlovský vyzývá Ctibora Syrakovského z Pěrkova, aby na hrabovské faře netrpěl heretické kazatele.[v]
V roce 1600 Ctibor Syrakovský z Pěrkova umírá a jeho nástupcem se stává syn Hynek Syrakovský z Pěrkova, který umírá v roce 1614 bez nástupců. Dalšími držiteli paskovského panství se stávají jeho manželka, rozená Oršická z Bílovic u Hradiště, a poté jeho strýc Jan Syrakovský z Pěrkova, odpůrce katolíků, účastník stavovského povstání a přívrženec krále Fridricha Falckého. V rámci pobělohorských konfiskací byl odsouzen ke ztrátě poloviny jmění, avšak paskovské panství si mohl ponechat. Po něm krátce vlastnili paskovské panství Kryštof Cedlar z Hofu, pak jeho sestra Anna Cedlarka z Hofu.[vi]
V letech 1624–1649 držel panství zbožný katolík Václav Bruntálský z Vrbna, jenž tak byl odměněn císařem Ferdinandem II. za věrnost a pomoc při potlačení stavovského povstání. Po jeho smrti spravuje paskovské panství jeho manželka Eliška Polyxena, která roku 1655 předává vládu nad panstvím synu Janu Františkovi Bruntálskému z Vrbna, který dosáhl zletilosti.
Z let 1656–1657 pocházejí lánové rejstříky, nejstarší soupis obyvatel Hrabové. Z nich se dozvídáme, že se ve vesnici Hrabová nacházelo 24 gruntů a pět domů, Hrabovou v té době obývalo 140–160 obyvatel. V roce 1669 bylo v rámci druhé vizitace lánových rejstříků v Hrabové zjištěno 24 gruntů a šest domů bez polností. V Hrabové se v době lánových rejstříků pěstovaly pouze oves a žito, nikoli však pšenice.[vii]
Jan František z Vrbna během svého života dosáhl vysokých hodností a úřadů, stal se např. královským místodržícím či nejvyšším kancléřem, také obdržel za zásluhy hodnost rytíře Řádu zlatého rouna. Pobyt na císařském dvoře a potřeba reprezentace ve vysokých úřadech jej však stály mnoho peněz, proto roku 1690 prodává paskovské panství za 63 tisíc rýnských zlatých hraběti Bedřichovi z Oppersdorfu, který dne 1. ledna 1699 v Brně umírá.
Paskovské panství zdědil jeho syn, vysoký státní úředník František Josef hrabě z Oppersdorfu, který zdědil po svém otci velký smysl pro právo a pořádek, ke svým poddaným se choval s pokorou a o své panství se pečlivě staral. Dne 29. srpna 1699 vydává na paskovském zámku listinu, v níž stanovuje a upravuje povinnosti obyvatel Hrabové k vrchnosti. Ve stejné listině také potvrzuje a nechává sepsat privilegia pro fojta Melichara Cholevu, svobodného sedláka Jana Žáčka, sedláka Kašpara Žáčka i pro velkohrabovskou chalupu v majetku celé vsi.[viii]
Z roku 1699 pochází také nejstarší hrabovská gruntovní kniha. Z ní se dozvídáme, že se v Hrabové nacházelo 26 gruntů, 11 domů bez polností a jedna obecní chalupa, proto usuzujeme, že Hrabovou obývalo asi 190–210 obyvatel.[ix]
Z téhož roku pochází taktéž urbář paskovského panství, který nám poskytuje představu o místním životě a hospodaření na konci 17. století. V Hrabové bylo 24 sedláků, fojt, jeden svobodný sedlák, 11 chalupníků, obecní kovárna a vrchnostenský dvůr. Poddaní z Hrabové odevzdávali na svatého Jiří, Jana Křtitele, Václava a Martina peněžní rentu i naturální dávky paskovské vrchnosti, kromě toho vykonávali i potažní a pěší robotu. Vrchnostenský dvůr obhospodařoval 291 měřic polí, choval 23 krav, 29 kusů ostatního hovězího dobytka, jednoho plemenného býka, 321 ovcí a množství drůbeže.[x]
Po 24 letech umírá ve věku 66 let a dědicem a majitelem paskovského panství, jehož součástí stále zůstávala i Hrabová, se stal po vypořádání se sourozenci Achatius z Hochu, jenž ale proslul svou hýřivostí i marnotratností, proto byl nucen panství v roce 1765 prodat za 125 tisíc zlatých Karlu rytíři Pammersbergerovi z Kettenburgu, původem velmi bohatému olomouckému kupci a směnárníkovi, jehož krátce předtím povýšila Marie Terezie za zásluhy do šlechtického stavu. Na paskovském panství značně rozšířil své hospodářské aktivity. Karel rytíř Pammersberger z Kettenburgu umírá roku 1776 a panství postupně přechází přes manželku Annu Marii Kateřinu na její dceru z prvního manželství Františku rozenou Gruberovou, která bohužel nebyla šlechtického původu; proto panství obratem v roce 1779 prodává Josefu hraběti Mitrovskému z Mitrovic a Nemyšle a na Hrabyni.[xii]
František Josef hrabě z Oppersdorfu zemřel v Paskově roku 1714, správu panství i značné dluhy po něm převzala vdova Františka. Paskovské panství muselo jít rok kvůli dluhům v roce 1717 do dražby, přičemž jej získal za 74 tisíc zlatých Filip Ignác rytíř z Hochu. Ten panství prodává roku 1731 za 100 tisíc zlatých Samueli Františku svobodnému pánovi z Rebentisch, radovi císařské dvorní komory, avšak po třech letech umírá a novou držitelkou panství se stala jeho manželka Marie Pavla svobodná paní z Gallaneg, jež sama přinesla do manželství značné jmění.[xi] Mezi hrabovskými poddanými se těšila veliké oblibě především díky své lidumilnosti, zbožnosti a laskavosti.
V roce 1808 po smrti hraběte Josefa, jenž neměl potomky, se dle závěti stal dědicem paskovského panství jeho strýc Antonín Bedřich hrabě Mitrovský z Nemyšle a na Hrabyni, vysoký císařský úředník a viceprezident dolnorakouské vlády, který ale již po roce paskovské panství prodává Filipu Ludvíku baronu ze Saint-Genois d’Aneaucourt[xiv] který pocházel ze starobylého středověkého rodu Saint-Genois z historického hrabství Hainaut na pomezí dnešní Francie a Belgie. Část rodu se během třicetileté války usadila na Těšínsku a založila tak slezskou větev rodu.Josef hrabě Mitrovský z Mitrovic se od mládí věnoval převážně vojenské kariéře, v níž dosáhl hodnosti generálmajora a později i nejvyšší armádní hodnosti polního maršála. Do období jeho působení spadá také významná událost v dějinách farnosti i obce. Do Hrabové se v letech 1780–1781 navrací zřízením lokálie[xiii] vlastní duchovní správa se sídlem v nově vystavěné faře, která sloužila i jako místní škola.
Filipu Ludvíku baronu ze Saint-Genois d’Aneaucourt, uměnímilovnému tajnému radovi a císařskému komořímu s velkými majetky na Moravě, ve Slezsku i v Rakousku, udělil rakouský císař František I. roku 1827 hraběcí titul za četné zásluhy pro monarchii, obchodní podnikání a charitativní činnost. Filip Ludvík hrabě ze Saint-Genois d’Aneaucourt se stává posledním vrchnostenským držitelem Hrabové,[xv] neboť díky událostem revoluce z roku 1848 došlo k zániku feudálního zřízení a tím i k zrušení poddanství a vyvázání obyvatel Hrabové z poddanských břemen, buď bez odškodnění, nebo za náhradu.
[i] Moravské zemské desky olomoucké jsou dostupné pro badatele v Moravském zemském archivu v Brně, Stavovské rukopisy. Úmrtní oznámení z roku 1564 je podrobněji popsáno v kapitole Nejstarší doklady o farním kostele sv. Kateřiny Alexandrijské do roku 1633.
[ii] Více o Ondřeji Dudičovi z Horehovice a o držitelích paskovského panství v knize vydané k příležitosti 730. výročí města Paskov NOVOTNÝ, Josef. Kdo všechno byli držitelé paskovského panství. In: NOVOTNÝ, Josef aj. Paskov: 730 let. Paskov: Obecní úřad Paskov, 1997, s. 17–25.
[iii] Zemský archiv Opava, pobočka Olomouc (dále jen ZAO, pob. Ol.), Arcibiskupství Olomouc, sign. 18, inv. č. 87, fol. 249v.
[iv] Viz Archiv města Ostravy (dále jen AMO), Archiv obce Hrabová, inv. č. 20a, pag. 23.
[v] AMO, Archiv obce Hrabová, inv. č. 20a, pag. 25a–26a.
[vi] Srov. NOVOTNÝ, Josef. Kdo všechno byli držitelé paskovského panství, s. 21.
[vii] Viz Moravský zemský archiv v Brně (dále jen MZA), D1, sign. 65. Přínosné interpretace historiků, kteří se zabývali hrabovskými lánovými rejstříky, viz SLÍVA, Milan. Zveřejnění lánových rejstříků online. In: hrabova.info [online]. 16. 1. 2015. [cit. 20. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.hrabova.info/2015/01/16/zverejneni-lanovych-rejstriku-online/ a SLEPIČKA, Martin. Historický vývoj počtu obyvatel Hrabové. In: hrabova.info [online]. 17. 1. 2015. [cit. 20. 2. 2015].
Dostupné z: http://www.hrabova.info/2015/01/17/historicky-vyvoj-poctu-obyvatel-hrabove/.
[viii] Přesné znění hrabovských robotních povinností a privilegií lze nalézt v AMO, Archiv obce Hrabová, inv. č. 20a, pag. 36–47.
[ix] Hrabovská gruntovní kniha či gruntovní registra viz ZA Opava (dále jen ZAO), Velkostatek Paskov, sign 4098, inv. č. 266. Významným badatelským počinem je také ediční činnost Milana Slívy, který po částech zpřístupňuje veřejnosti s kritickými komentáři hrabovskou gruntovní knihu, např. SLÍVA, Milan. Hrabová a její rody, grunty a chalupy. In: hrabova.info [online]. 19. 10. 2014. [cit. 20. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.hrabova.info/2014/10/19/hrabova-a-jeji-rody-grunty-a-chalupy/ či SLÍVA, Milan. Hrabová a její rody, grunt č. 1, fojtství. In: hrabova.info [online]. 24. 10. 2014. [cit. 20. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.hrabova.info/2014/10/24/hrabova-a-jeji-rody-grunt-c-1-fojtstvi/ a další.
[x] Urbář paskovského panství viz ZAO, Velkostatek Paskov, inv. č. 1.
[xi] Viz NOVOTNÝ, Josef. Kdo všechno byli držitelé paskovského panství, s. 24.
[xii] Tamtéž, s. 24.
[xiii] Též lokální kaplanství. Hrabovské lokálie administrativně přináležela k paskovské farnosti, avšak místní duchovní správce, lokální kaplan, měl povinnost sídlit v Hrabové na nově vystavěné faře a starat se pouze o hrabovské farníky. Zřízení lokálie bylo též finančně výhodnější než zřízení nové farnosti.
[xiv] O slavném a starém rodu ze Saint-Genois d’Aneaucourt blíže pojednává ROIK, Jadwiga a MAKOWSKI, Mariusz. Sága rodu Saint-Genois d’Aneaucourt – pánů na Jaworzu. Jaworze: Urząd Gminy Jaworze, 2011. ISBN 978-83-933753-3-2.
[xv] O dalších aristokratických nástupcích a majitelích některých statků na bývalém území paskovského panství, kteří převážně sídlili na paskovském zámku více NOVOTNÝ, Josef. Kdo všechno byli držitelé paskovského panství, s. 25.
