Filip Ludvík hrabě ze Saint-Genois d’Anneaucourt
Filip Ludvík hrabě ze Saint-Genois d’Aneaucourt (1790–1857) byl posledním feudálním pánem Hrabové před revolucí z let 1848–1849, která umožnila vznik první samosprávné obce Hrabová.
Filip Ludvík hrabě ze Saint-Genois d’Aneaucourt (1790–1857) byl posledním feudálním pánem Hrabové před revolucí z let 1848–1849, která umožnila vznik první samosprávné obce Hrabová.
Kostel sv. Kateřiny Alexandrijské v Ostravě-Hrabové zůstává i přes svou obnovu stavbou s dlouhou historií, na níž mohou být hrabovští občané hrdí.
Vlastník a provozovatel galerie Mlejn, pan Eduard Riedl, souhlasil se zveřejněním níže uvedeného textu a fotek, který je součástí rozsáhlé prezentace o zmapovaných mlýnech na Ostravsku.
V tomto článku se zaměřím na to, jak vypadala Hrabová přesně roku 1699, který nám objasňuje několik dochovaných písemných pramenů, např. urbář paskovského panství, hrabovská gruntovní kniha či matriky.
Hrabovské památné místo s pěkným názvem Prašivka se nachází nedaleko hřbitova a dnešní silnice pro motorová vozidla Místecké v místě vyvýšeného a vykrojeného západního břehu bývalého panského rybníka Bezďák, v dnešních dobách se zde nalézá také skládka i další tajemné věci…
Původ oikonyma neboli místního jména Hrabová mnozí občané Hrabové jistě tuší. Jméno Hrabová vzniklo od názvu stromu habr. Pojďme se však na toto vlastní jméno podívat šířeji. Na obrázku je zobrazen habrový les. Článek napsal Jan Slepička.
Vzpomínka na zrušenou část tramvajové trati Hrabová Ščučí.
Pan Martin Slepička napsal bezesporu zajímavý článek o původu našeho kostelíka z pohledu pověstí hluboce zapsaných v paměti hrabovského lidu. U článku se rozpoutala mezi mnou a jeho autorem zajímavá diskuze, která mne přivedla k zajímavému poznání.
K dřevěnému kostelu sv. Kateřiny Alexandrijské, který byl vystavěn v první polovině 16. století, se váže zajímavá především ústně předávaná hrabovská lidová pověst.
Článek uvádí do souvislostí fenomén hrabovských rybníků se stručnými dějinami rybnikářství v českých zemích. Článek napsal Jan Slepička ve spolupráci s Martinem Slepičkou.